Když jsme pořádali soutěž ohledně nejhezčí výkladní skříně našeho města, napadlo nás dát slovo nejen veřejnosti, ale i obchodníkům. Jak vidí věc ze svého pohledu oni? Co je pro ně při podnikání v našem městě snadné, co naopak těžké.

Máme radost, že nám všichni oslovení vyšli vstříc a my vám tak můžeme jejich úhel pohledu zprostředkovat. Jako první tu máme rozhovor s paní Petrou Haslbergrovou z Hodinářství Kalina v Tržní ulici, jehož výloha se v soutěži umístila na třetím místě.

MY Litvínov: Vaše výloha uspěla v celoměstské soutěži výkladních skříní. V Litvínově je přitom vkusných výloh jako šafránu. Jaká je právě ta vaše podnikatelská filozofie, díky níž nám Váš obchod dělá radost?

Petra Haslbergrová: Snažíme se. Výlohu nám dělá už třicet let pan aranžér. Každý den uklízím, zametám před krámem, rádi bychom, aby vše na lidi působilo pěkně. Podle mne by každý výloha měla být čistá, umytá, což tady v Litvínově moc obchodů nemá.

Jak jako obchodník vnímáte fakt, že nejen centrum našeho města je plné omšelých či dokonce prázdných prodejen?

Je to smutné, že lidé nedokážou udělat něco pro to, aby přilákali zákazníky. Upatlaná, neudělaná výloha je špatná vizitka a má samozřejmě vliv na lidi. Když takovou člověk vidí, nejspíš si řekne, že i vevnitř to bude stát za houby. Kdybychom tam třeba my měli zaprášené a vyšisované hodinky, asi by to tady vypadalo spíš jako v nějakém bazaru.

Máte jako obchodník nějaký vzor? Obchod v Česku, ve světě? Oblíbený časopis, web, kam chodíte pro inspiraci?

Když jedu do jiného města, třeba do Teplic, do Loun, kouknu se po výlohách. Samozřejmě po hodinářství, jaký mají styl. Ale nesnažíme se nikoho kopírovat.

Jak s vámi město jako s obchodníky komunikuje? Máte nějaká pravidelná setkání s jeho zástupci?

Ne. Naopak mě štve, když si tady město uklidí, zamete si silnici, ale mně to nahází na chodník. Já tady mám potom dopoledne plno lidí, nestačím to zamést a potom to působí, že máme nepořádek na chodníku. Ale není to naše vina. V zimě, v létě, kamínky, štěrk, sníh.

Být obchodníkem zrovna v Litvínově asi není dvakrát snadné. Čím vám město v posledních letech jako obchodníkům podle vašeho názoru pomohlo, vyšlo vstříc?

Nejenom ve městě, v České republice jako takové to mají malí obchodníci těžké. Stát jim hází klacky pod nohy. Všude plno marketů, oblečení, hodinky, potraviny, na malé krámy už se nekouká. A lidé pak jdou nakoupit, vidí hodinky – a víc neřeší. Servis, záruka, nic tam nebude zajištěno. Když potom chtějí zkrátit řemínek, řeknou jim jistě, počkejte si měsíc. Takhle si koupí věc na dva roky, pak zase, místo aby si pořídili kvalitní věc na deset, patnáct let.

Spoustu starostí mají určitě litvínovští obchodníci společných. Komunikujete nějak navzájem?

V rámci profese s panem Kašpárkem. S ostatními ne.

Náš rozhovor bude číst řada lidí, kterým Litvínov není lhostejný. Co byste jim vzkázala, ať už z pohledu osobního či z pohledu místního podnikatele?

Chtěla bych lidi poprosit, aby se při nákupech zamysleli a dávali na kvalitu a raději šli do kamenného obchodu, kde mají zajištěný servis a podobně.

Děkujeme za rozhovor!