Na druhém místě naší soutěže o nejhezčí výlohu se umístila ta, která patří paní Janě Černé. Tedy, abychom byli přesnější, obchůdek má paní Černá v domě své maminky a třeba za krásné dřevěné obložení, které dělá kolemjdoucím radost, vděčíme zase jejímu citlivému přístupu k historické budově. Takže jde tak trochu o společný rodinný úspěch. Rozhovor nicméně přinášíme právě s Janou Černou, majitelkou obchodu Italissima Home.

MY Litvínov: Vaše výloha uspěla v celoměstské soutěži výkladních skříní. V Litvínově je přitom vkusných výloh jako šafránu. Jaká je právě ta vaše podnikatelská filozofie, díky níž nám váš obchod dělá radost?

Jana Černá: Mám ráda hezké věci, ráda se u hezkých výloh zastavím a myslím si, že pokud někdo má do obchodu vejít, pak výloha je to první, co ho upoutá. S tou mi několikrát pomáhaly školené aranžérky, několikrát jsem si ji i dělala sama, učím se. A jsem ráda, když lidé přijdou, protože je něco zaujalo, když se výloha líbí, když obchod působí čistým a upraveným dojmem. A těší mě, že se snad i díky tomu lidé vrací.

Jak jako obchodník vnímáte fakt, že nejen centrum našeho města je plné omšelých či dokonce prázdných prodejen? Ovlivňuje to i vaše podnikání?

Na mě to působí v první řadě špatně jako na občana. Naše město mám ráda, jsem ráda, když je hezké, čisté a ty výlohy dělají hodně. Když tu dcera měla návštěvu z Ameriky, tak jsem je ne zrovna nadšeně městem provázela, některým místům jsem se vlastně i vyhýbala. Je to škoda, protože kdyby i ty výlohy působily lepším, upravenějším dojmem, tak jistě i lidé vyjdou víc do ulic, byť se třeba jenom podívat, projít. V sobotu, v neděli, jak se dřív chodilo „prohlídnout výlohy“.
Na druhou stranu chápu spoustu obchodníků, jsou sami v prodejně, nemají čas, prostor, nebo třeba i estetické cítění, tak ta výloha se špatně dělá. A pak je jednodušší použít plakát a podobně. Ale asi i to jde udělat trochu stylově, nechat si možná trochu poradit, pomoc.

Máte jako obchodník nějaký vzor? Obchod v Česku, ve světě? Oblíbený časopis, web, kam chodíte pro inspiraci? Říkala jste, že jste spolupracovala s aranžérkami. Z Hamru?

Nene, mám dodavatele, který mi spolu se zbožím poskytl i aranžérky. Inspiraci beru všude, kde se dá. Od každého trochu. Nejraději mám menší obchůdky, specificky zaměřený sortiment, samozřejmě časopisy o bydlení, od Domova, Marianne bydlení po Bydlení a podobně. A doufám, že k tomu přidám i trochu toho osobního vkusu.

Vy sama se o dění kolem sebe zajímáte, byla jste na námi pořádaném promítání, zřejmě sledujete i naše stránky. Registrovala jste naši soutěž? A následné tipy prodejcům?

Ano, ty výlohy jsem viděla. Ono je zajímavé mít ve výloze dva kousky, nějak sladěné, ale my tady potřebujeme přece jen víc vystavit. Aby něco z toho ty lidi upoutalo. Minimalistická výloha funguje u velkých prodejen, kde mají široký vchod, je vidět dovnitř a ve výloze mají něco stylového.
To třeba já jsem v prvním patře a už to je znát. Pokud není prodejna v přízemí a otevřená lidem, kteří jen tak prochází, tak nezavítají. Už jsem zaznamenala, že většina zákazníků sem chodí cíleně. A oni lidé v Litvínově celkově chodí málo do města. Prakticky po roce a tři čtvrtě existence se stále setkávám s tím, že spousta lidí o mně neví.
To souvisí s tím, o čem jsme mluvili. Lidé nejdou v sobotu, v neděli se podívat, co je kde nového. Já sama jsem takový ten typ, co s prominutím až drze čumí do oken /smích/ takže si všimnu i čehokoliv třeba v druhém patře. Ale samozřejmě vím, že lidé jsou zaneprázdněni, takže pokud něco konkrétně nepotřebují, tak to minou. Což je škoda.
Kdyby je to město nějakým způsobem přitáhlo, třeba každý objevíme řadu obchůdků, o kterých nevíme. Nedávno jsem sama objevila v Chudeříne Cafe 49. Věděla jsem, že tam je, ale nikdy jsem neviděla lidi venku, otevřeno, takže mne ani nenapadlo, že stále fungují. Místní komunita o tom ví, chodí, ale my ostatní, na to jak jsme malé město, ho ani pořádně neznáme.

Jak s vámi město jako s obchodníky komunikuje? Máte nějaká pravidelná setkání s jeho zástupci?

Nezaznamenala jsem žádnou cílenou snahu z města. Jedinou aktivitu mám s paní Wohankovou, která organizuje vánoční a velikonoční trhy. Ale ty jsou přece jen zaměřeny hlavně na ruční výrobu, takže i když jsem je jednou absolvovala, moc jsem se tam nechytala. Lidé čekají, že si dají jídlo, svařák, koupí drobný dárek. Takže možná někdy jindy, s něčím jiným. Ale aspoň tahle nabídka vůbec přišla.
Je to škoda. Když jsem začínala, dávala jsem reklamu do Radnice, ale v tom jsem návratnost neviděla, nikdo nepřišel s tím, že by to četl a díky tomu o mně věděl. Reklama přitom byla malý rámeček za poměrně velkou částku na to, že to člověk snadno přehlédne. Možná kdyby město obchodníkům nabídlo větší přílohu, s nějakou zajímavou cenou, čistě aby zaplatila ten tisk… To by mohlo být lepší.

Je něco konkrétního, co vám podnikání v našem městě usnadňuje, komplikuje? Co město ovlivňuje nebo by možná mohlo ovlivnit?

Já vítám, že tu je, pokud se nemýlím, parkování po nějaký vymezený čas zdarma. To vidím jako pozitivní. Pro někoho, kdo cíleně přijede a jde si třeba něco pořídit do obchodu.
Problém je ten, že lidé nejsou zvyklí chodit do města, nejsou přitahováni žádnými akcemi, takže obecně tu návštěvníci chybí. Chodí se pouze pro ovoce zeleninu za drobnými prodejci, ale v sobotu odpoledne a v neděli je město prázdné.
Dalším problémem je, že Litvínov je po páté mrtvej, totálně. I spousta obchodníků, kteří dříve mívali do šesti, zkracuje otevírací dobu, protože večer město nefunguje.

Existuje podle vás nápad, opatření, které by to mohlo zvrátit?

Obávám se, že nejvíce živo je před Kauflandem, Tescem. V momentě, kdy se město bude otevírat klasickým supermarketům jako je Billa, Penny, to pochopím, ale jakmile nastoupí takové větší kolosy, tak tam se lidé otáčejí. Tam je živo od osmi ráno do osmi večer. V takové chvíli je obchodníci v centru nemají šanci nijak upoutat.

Jak spolu litvínovští obchodníci komunikují, řeší společné problémy?

Jedinou aktivitou, které jsem se zúčastnila, byla spolupráce s WomenNetem. To je občanské sdružení iniciované paní Hellmichovou, jakýsi klub žen a podnikatelek nejenom z Litvínovska. Setkávají se spolu, poznávám tam spoustu majitelek. Já jsem se s nimi prvně potkala v rámci akce „Podnikatelka roku“. Jinak ze strany města nebo někoho z podnikatelské sféry jsem nic dalšího nezaznamenala.

V éře internetu a supermarketů to mají drobní obchodníci těžké. Přemýšleli jste někdy nad hlubší spoluprací? Koordinací vzájemných aktivit? Hrou na notu patriotů? Slevovou sobotu ve všech “litvínovských” obchodech? Společnou komunitní FB stránkou, kde budete sdílet novinky, akce? Spolupořádáním sobotního trhu? Zřízením místní měny?

Ze strany města nic neočekávám. Pozitivní zkušenost, kterou jsem měla, jsem zaznamenala v okrese Teplice, tam všechny příspěvkové organizace a samotné město, pokud zadávali jakoukoliv zakázku, tak nakupovali u místních firem. Nevím do jaké výše, ale šlo to. Pokud by něco podobného fungovalo i tady, tak to místním podnikatelům hodně pomůže. I když jsou to třeba drobnosti.
Co se trhů týká, nemám jedinou zprávu o tom, že by město například obeslalo místní obchodníky a nabídlo jim třeba stánek při konání jakýchkoliv akcí.
Pokud bychom chtěli udělat nějakou akci, pak je to o tom, že někdo z těch podnikatelů s tím musí přijít, zajistit to, obejít ostatní. Není tu žádný prostředník. V rámci WomenNetu se zkoušela domlouvat například možnost, kdy při vytištění účtenky by zákazník dostal možnost nějaké slevy na nákup jinde. Takové návrhy padly, ale zatím se nic neuskutečnilo.
Chybí mi tu třeba informační tabule, jaké obchody nejenom občané, ale třeba i turisté mohou kde najít. Pokud si někdo chce cokoliv koupit, musí si to sám projít, sám najít. Bohužel naše město je možná ze dvou třetin rozprodané Vietnamcům, takže pokud někdo chce něco lepšího, musí hodně hledat.

Dobře. Ze strany města v daný okamžik příliš pomoci nepřichází. Nenazrál čas, abyste se spojili vy sami, obchodníci? Třeba příklad s účtenkou je přeci perfektní. Dojde na to, že se vyhecujete?

Ono to není o jednom obchodníkovi. Spojit by se muselo víc obchodníků.
S něčím podobným jsem se setkala u T-Mobile rozjezdů, což je projekt na podporu začínajících podnikatelů. Dvě dívčiny z Teplic měly návrh, že samy zrealizují webovou stránku, která bude interaktivním průvodcem po centru města, protože se potýkají s podobným problémem, odlivem zákazníků do velkých nákupních center. Na jejich stránce by si lidé mohli kliknout, rozjede se jim obchod v konkrétním místě, uvidí sortiment, akční nabídky, dvě tři fotky, najdou obchody, které třeba vůbec nečekali. Ale nevím, zda to zrealizovaly.
Mně samotnou nedávno překvapilo, že jsem vůbec nevěděla, kolik je v Litvínově, potažmo v Lomu, internetových obchodů. Altisport, který má dneska reklamu v televizi. I tady v Litvínově má být obchod se značkovým zbožím, který má fungující e-shop, ale mám to jen zprostředkovaně, název si nevybavím. Je škoda, že o spoustě takových prodejen a e-shopů lidé ani neví. Už jenom to, že si mohou věci osobně vyzvednout, bez poštovného je skvělé.

Náš rozhovor bude číst řada lidí, kterým Litvínov není lhostejný. Co byste jim vzkázala, ať už z pohledu osobního či z pohledu místního podnikatele?

Já jsem patriotka a v poslední době jsem dospěla k tomu, že když něco chci koupit, nejezdím mimo Litvínov. Snažím se to koupit tady. Chodit k drobným podnikatelům, zahrádkářům, místním prodejcům. A myslím si, že se z toho dá bohatě vyžít. Spousta lidí je ráda, že tu máme obchod, přijdou, ale nic si nekoupí. A to není podpora. Podrží to psychicky, ale nepomůže. Pokud lidé své město milují, oni sami pro něj něco musí začít dělat. Já jsem začala aspoň tím, že se snažím tady nakupovat, v centru. Obcházet obchody s potravinami,, dárky a dalšími věcmi. Když už mám utrácet, tak chci utrácet v našem městě, v Litvínově.

Děkujeme za rozhovor!